Přístav snů

Přístav se probouzí do posledního světla dne. Barevné fasády domů se odrážejí ve vodě a lodě tiše čekají na ráno. Není tu spěch ani hluk. Jen barvy, které odmítají zhasnout.

Přístav snů není konkrétní místo. Je to pocit, který znáš — ten okamžik, kdy se zastavíš, podíváš kolem sebe a uvědomíš si, že právě tady chceš zůstat.

Afremov pracuje s barvou jako s hudbou. Každý tah špachtle je nota. Výsledek není obraz přístavu — je to jeho nálada.